Když jsem byla s přítelem na dovolené v Anglii, tak musím říct, že jsem si celou Anglii představovala úplně jinak. Anglii jsem znala předtím pouze z televize anebo z časopisů anebo z různých cestopisů. A líbilo se mi na tom, že Anglie byla vždycky prezentována tak, že je to snad nejkrásnější část našeho planety. Myslím si, že to asi docela trošku přeháněli, protože když jsem byla v Anglii tři dny, tak ze mě opadla ta prvotní nadšenost. Samozřejmě, že se mi tam líbilo, že jsem si totiž mohla pohovořit v angličtině. A vždycky jsem totiž chtěla do Anglie nebo jiné anglicky mluvící země, protože jsem si chtěla pohovořit s rodilými mluvčími anglicky.
Takže jsem v Anglii hlavně využívala to, že jsem si s prodavačem promluvila anglicky. A docela mě to bavilo. Taky jsem se s přítelem potom koukala na různou architekturu. Líbí se mi anglická architektura a příteli taky, takže jsme měli další společný cíl. Sledovat anglickou architekturu. Taky mě docela zaujaly ocelové schody. U každé vysoké bytovky anebo paneláku byly ocelové schody. Jsou to takové ty typické ocelové schody, které vídáte ve starých amerických nebo anglických filmech. A jistě mi dáte za pravdu, že takové ocelové schody na první pohled působí docela vrtkavé, že bych se na ně opravdu bála vejít. Nicméně ale opak je pravdou. Ale když to tak vezmu, každý má jiný styl a já to respektuji, ale vždycky jde hlavně o kvalitu.
Když jsem se ptala různých lidí, tak mi řekli, že ocelové schody u těch vysokých domů jsou naprosto bezpečné. Myslím si, ale i tak bych se tam bála na ně chodit. Navíc ocelové schody se mi ani moc nelíbí, i když zase na druhou stranu chápu, že jsou praktické a velmi lehce se udržují. Ale nevím, jak by to potom lidé dělali, kdyby jim ocelové schody namrzly a chtěli po nich slézt dolů. Možná si z toho pak dělají klouzačku, kdoví.