Vždycky jsem si říkala, že až budu mít auto, tak budu hodně ráda a budu na to pyšná. Protože mi babička s dědou řekli, že jakmile mi padne osmnáctý rok, tak mi ihned zaplatí řidičák. A musím vám říct, že jsem byla z toho naprosto nadšená, protože lepší dárek k osmnáctým narozeninám jsem si nedokázala představit. A ještě lepší k tomu bylo, když mi babička s dědou taky slíbili, že mi dají jejich staré auto, když udělám řidičský průkaz a dostanou ho do rukou. Tak co jsem na to mohla říct? Byla jsem naprosto nadšená a nemohla jsem ani tomu věřit.
Musela jsem se štípnout do ruky, abych se ujistila, že je tohle všechno pravda. A byla jsem ráda, že to byla pravda. Vůbec se nemohla věřit tomu, že k osmnáctinám dostanu peníze na řidičský průkaz, který jsem si nicméně nejvíce přála. A taky jsem nemohla uvěřit tomu, že ihned až budu mít osmnáct let, tak dostanu už auto. A když jsem tohle řekla své nejlepší kamarádce, tak si myslela, že si z ní dělám srandu. Mé kamarádce bylo už dvacet let a ona už měla dávno řidičský průkaz a taky auto.
Ovšem její auto bylo v tak hrozném stavu, že ho měla stále v opravně. A protože kamarádka na to neměla ani tak moc peníze, tak raději jezdila autobusem anebo jsme spolu jezdily na kole. A takže když mi padl potom osmnáctý rok a udělala jsem si řidičák, tak jsem potom vozila kamarádku ve svém autě. Byly jsme rády, že máme auto, se kterým můžeme jezdit. A moc rády s kamarádkou jezdíme na výlety. A potom bychom autem byly v zoo a musím říct, že je to opravdu perfektní zážitek. Je skvělé, že se spoléháme na auto, a ne na nějaký autobus, který kolikrát ani nejede nebo má velké zpoždění. A na to jsem alergická. A vy si pamatujete, jaké bylo vaše první auto? Měli jste už nějaké lepší nebo dokonce úplně nové? Nebo jste taky měli už hodně ojeté auto, jako jsem to měla já? Víte, někdy je lepší se pořádně naučit jezdit se starým, než si pořídíte nové.